Vývoj technológií na produkciu zelenej energie napreduje rýchlym tempom. Aspoň v prípade veterných turbín tak už nemusí platiť, že dokážu generovať len jednotky percent v energetickom mixe jednotlivých krajín. Prispel k tomu aj prototyp veternej turbíny s výkonom až 21 MW, ktorý vyrobila spoločnosť Siemens Gamesa.
Jednou z neľahkých úloh, ktorej sa ľudstvo bude musieť v súvislosti so zmenou klímy zhostiť, je celosvetová dekarbonizácia ekonomiky. Cestou k dosiahnutiu tohto cieľa je okrem iného sústavné rozširovanie obnoviteľných zdrojov energie a ich integrácia do rozvinutých priemyselných, energetických a mobilných infraštruktúr.
Lidstvo čeká elektrická budoucnost, a proto je třeba se už nyní připravit na to, že elektrické sítě budou vypadat jinak než dosud. „V roce 2050 se bude na světě jen pro dopravu používat více elektřiny, než se celkově vyrábí nyní,“ řekl v rozhovoru pro HN Michael Weinhold, šéftechnolog energetické divize firmy Siemens.
Na poloostrově Poolberg u dublinského přístavu vyrostla spalovna komunálního odpadu, která tuto nepotřebnou hmotu přemění na elektřinu pro 80 000 domácností a teplo pro dalších 50 000 domovů. Projekt na výrobu energie z odpadů (Waste-to-Energy) vznikl na základě partnerství veřejného a soukromého sektoru.
Mořské, tzv. offshore, větrné elektrárny jsou velice slibným zdrojem elektrické energie budoucnosti. U evropských břehů fungují především v Severním a Baltském moři. Jejich instalace je bohužel přísně limitována hloubkou vody, která nesmí přesáhnout 50 metrů. Z tohoto důvodu je nelze umisťovat do vzdálenějších míst oceánů ani ke strmě se svažujícím břehům kontinentů. Tento problém částečně řeší technologie plovoucích větrných elektráren, kterou lze použít i v hloubkách několika set metrů.
Mořské, tzv. offshore větrné elektrárny jsou velice slibným zdrojem elektrické energie budoucnosti. U evropských břehů fungují především v Severním a v Baltském moři. Jejich instalace je bohužel přísně limitována hloubkou vody, která nesmí přesáhnout 40 – 50 m. Z tohoto důvodu je nelze umisťovat do vzdálenějších míst oceánu ani ke strmě se svažujícím břehům kontinentů. Tento problém částečně řeší technologie plovoucích větrných elektráren, které lze použít i v hloubkách několika set metrů.
Výpadky elektřiny v důsledku nejrůznějších technických závad a přírodních katastrof jsou noční můrou všech aglomerací, které jsou na elektřině zcela závislé. Řešením jsou distribuované energetické systémy s nezávislými zdroji, kde porucha jednoho neovlivní fungování druhého. Pilotní projekt, který testuje fungování takových mikrosítí, byl nedávno spuštěn v Brooklynu v New Yorku.
Kromě pozice největšího světového dodavatele pro plynárenský a ropný průmysl v uvedené oblasti koncern v neposlední řadě získal i výrobní závod na kogenerační zdroje pro decentrální výrobu elektřiny a tepla. Nicméně Dresser Rand v rámci koncernu Siemens kombinuje a řídí zejména aktivity týkající se kompresorů.
Společnost Siemens podepsala smlouvy v hodnotě osmi miliard eur na vysoce účinné, zemním plynem poháněné elektrárny a větrné elektrárny, které oproti současnému stavu posílí objem výroby elektrické energie v Egyptě o více než padesát procent. Projekty dodají do egyptské rozvodné sítě dalších 16,4 gigawattu, podpoří rychlý ekonomický rozvoj země a uspokojí energetickou poptávku rostoucí populace.
Ačkoli je století páry již oficiálně dávno za námi, málokdo si uvědomuje, že parní turbíny stojí za většinou elektrické energie v naší síti. Udává se, že až 90 % elektrické energie v USA je vyrobeno pomocí parních turbín. Po více než sto letech od jejich vynálezu přichází zásadní zvrat v jejich konstrukci – tzv. bezolejová parní turbína.
Sílu větru využívá lidstvo odnepaměti. Větrné elektrárny, navzdory mnoha diskuzím, představují nejlevnější obnovitelný zdroj energie. Sází na ně i Německo, které má v plánu do roku 2050 pokrýt až 80 % své spotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů – největší podíl chce získávat z přímořských větrných parků.