Digitalizace je hlavním faktorem pro konkurenceschopnost a růst všech výrobních podniků napříč všemi průmyslovými odvětvími. Důraz na modernizaci a optimalizaci výrobních procesů, zvyšování efektivity, flexibility a kvality a snižování energetické náročnosti výroby byl kladen již před nástupem Průmyslu 4.0. I když je digitalizace tématem vysokého zájmu, je stále ve fázi vývoje.
Existují dva základní přístupy firem. První skupina disponuje ERP produkty a jeví rysy digitálního podniku. Digitalizace jde od úrovně ERP funkcionality přes MES/MOM systémy se snahou propojit vrstvu automatizace. Využívají se zde další řešení pro integraci s výrobními linkami, stroji a roboty. Tato vize budoucnosti tzv. „digitálního ERP podniku“, je založena na tzv. digitálním jádru, tj. databázi jež je schopna zpracovávat všechny podnikové informace v reálném čase pro veškeré analytické účely a dále nabízí prostor pro využití pokročilých technologií jako je např. umělá inteligence.
Druhá externí skupina firem má většinou zkušenosti v oblasti automatizace a snaží se o její integraci, lepší výměnu informací napříč firmou a optimalizaci v kontextu zlepšení výkonnosti podniku. Tato koncepce naopak postupuje zdola přes systémy první a druhé úrovně s integrací MES/MOM a ERP systémů.
Za posledních 5 let vidíme v ČR více nebo méně koordinované aktivity v jednotlivých středně velkých a malých výrobních podnicích. Pod názvem digitalizace podniku nebo Průmysl 4.0 se však mnohdy, skrývá běžné zlepšování výkonnosti podniku bez jasně nadefinované digitalizační strategie. S tím souvisí absence celostní podnikové digitalizační mapy s dlouhodobou vizí a definováním vzdělávání na všech úrovních, ne pouze u manažerů. Další překážkou je neochota ke změnám případně nedostatek interních zdrojů, které je potřeba investovat pro zavedení změn. Toto je také jedno z kritérií, které brání digitalizaci a robotizaci českého průmyslu. Střední a malé podniky musí být schopné řešit odpovídající kvalifikaci zaměstnanců na všech úrovních, to znamená nejen v krátkodobém, ale i dlouhodobém pohledu. Integrace nových technologií bude hrát důležitou roli pro všechny zaměstnance, protože mění požadavky v celém hodnotovém řetězci.
Výsledkem aktivit dvou výše uvedených skupin je potom hybrid, který bychom mohli nazvat Průmysl 3.5, který není koordinovaný a nevede k uskutečnění digitalizace na všech úrovních. Firmy mnohdy neuplatňují vhodné metody v kontextu daného výrobního závodu tak jak to můžeme vidět u úspěšných zahraničních společností, které se vydaly cestou kontinuálního rozvoje směrem k vizi, kterou si předsevzali. V našich českých poměrech, ale mnohdy i v zahraničí jsou úspěchy v digitalizaci většinou na úrovních jednotlivých izolovaných řešeních, které pomáhají řešit podnikové výzvy prostřednictvím nových technologií, například strojové učení nebo pokročilá analytika. Nedochází však k systematické horizontální a vertikální integraci. Nekompatibilita implementovaných řešení je velkým rizikem, které v konečném důsledku často vede k nutnosti dalších investic.
V českých podnicích často dochází k digitalizaci na úrovních jednotlivých izolovaných řešeních, ne však k jejich vzájemné integraci, což může v budoucnu vést k nutnosti finančně nákladného přepracování a vytvoření nových kompatibilních rozhraní.
Je několik příčin pomalé transformace českých podniků směrem k Průmyslu 4.0. Kromě nedostatku financí a vyzrálé digitální gramotnosti ve vedení firem je první příčinou mylné přesvědčení, že hlavním garantem digitalizace je IT nikoli „business“. Samozřejmě, že je zde spolupráce mezi IT a OT, to je však motivováno a vedeno většinou navrhovanými řešeními přicházejícími od dvou výše uvedených skupin, které nejsou schopné v plnosti pokrýt veškeré požadavky. Důvodem je, že nemají dlouhodobou zkušenost nejen s technologiemi, ale i s projekty týkajícími se umělé inteligence, Big Data Analytics atd. Omezené finanční prostředky středních a malých podniků naopak nahrávají malým společnostem, které mají pouze jedno nebo několik jednotlivých řešení v oblasti Průmyslu 4.0 - jako je například prediktivní údržba nebo prediktivní kvalita. Jednotlivé projekty strojového učení s optimalizací výroby a dodavatelského řetězce přinášejí svůj úspěch v podobě snížení nákladů a zvýšení výkonnosti jednotlivých částí podniku, ale bohužel nenavazují na holistický pohled a potřeby jednotlivých podniků v kontextu celého hodnotového řetězce. Nejsou tedy prakticky schopny řešit holistickou optimalizaci podniku. Toto je způsobeno většinou tím, že tyto společnosti nemají praktické zkušenosti se zaváděním digitalizace ve svých vlastních podnicích.
▲ V našem závodě ve Frenštátu implementujeme digitální řešení napříč celým výrobním procesem. Od přijetí zakázky až po expedici!
Jedním z příkladů může být střední firma vyrábějící špičkové balicí stroje, kdy jim společnost Siemens pomohla vytvořit digitální dvojče jejich balicího stroje. Pomohla jim simulovat chování stroje v digitálním prostředí a díky tomu mohla tato firma výrazně zkrátit inovační cyklus.
Low-code platforma jako jeden z iniciátorů digitalizace pro střední a malé podniky
Jde o platformu Mendix, která je schopna velmi rychle a flexibilně vytvořit aplikace pro řešení potřeb výrobních podniků za velmi nízké náklady. Takto vytvořené aplikace jsou schopné řídit celou síť kolaborativního výrobního a logistického prostředí, které umožňuje pracovníkům, aplikacím a zařízením internetu věcí (IoT) hladce komunikovat a spolupracovat v integrovaném prostředí. Platforma Mendix je průkopníkem a lídrem v oblasti rychlého cloudového programování aplikací pomocí low-code nástrojů (LCDP), osvědčila se jako jeden z nejvhodnějších nástrojů pro střední a malé společnosti při jejich digitalizaci.
Optimalizace celého hodnotového řetězce v kontextu Průmyslu 4.0
Siemens nabízí ucelený přístup k optimalizaci celého hodnotového řetězce prostřednictvím osvědčené koncepce digitální transformace pro střední a malé podniky. Výrobní podniky tak mohou s pomocí zkušeného partnera začít v jakékoli fázi hodnotového řetězce, od návrhu produktu přes plánování a projektování výroby, až po její realizaci a servis. Lze tedy rozšiřovat proces digitalizace postupně krok za krokem bez zbytečných finančních ztrát způsobených nekoordinovanou digitální transformací.
Zdeněk Sýkora, Siemens Digital Industries Software
Technológie napredujú neuveriteľným tempom a umelá inteligencia už nie len témou sci-fi filmov. Naopak, vďaka jej integrácii do bežne predávaných smartfónov sa stala bežnou súčasťou našich životov. Ak ju budete využívať správne, dokáže vám ušetriť množstvo času a pomôcť s viacerými aspektmi života.
Letecká doprava je synonymom neustáleho pokroku a inovácií, ktoré zvyšujú komfort cestujúcich aj efektivitu prevádzky. Najnovší návrh jedného z dvoch najväčších svetových výrobcov civilných lietadiel však okrem zvedavostí vzbudil aj obavy.
Umelá inteligencia sa rýchlo rozvíja a jej vplyv sa čoraz viac prejavuje aj v stavebnom sektore. AI ho pritom môže transformovať prakticky celý – od fázy návrhu až po samotnú výstavbu budov.
Elektromobilita je dnes v automobilovom priemysle témou číslo jeden – aspoň pokiaľ hovoríme o bežných osobných autách. Japonská Honda sa však elektrický pohon pokúša priniesť aj do sveta motocyklov, v ktorom môže nadviazať na ohromnú tradíciu a mnohé úspešné modely so spaľovacím pohonom.
